HISTORIE ČESKOLIPSKÉ ATLETIKY

1919 - 1938

Ze skromných počátků
Rozhodně není nezajímavé dovědět se na několika stránkách o počátcích lehké atletiky ve městě, pro veřejnost zcela neznámé historie sportu, který zaznamenal po druhé světové válce tak mohutný rozvoj. Ve srovnání s činností atletiky v dalších letech je toto období vlastně předhistorií českolipské lehké atletiky, zabírající se lety 1919   1938.
A podílí li se na činnosti tohoto období i naši čeští předchůdci, a ne malou měrou, jak uvidíme, o to větší důkaz potřebnosti těchto několika stránek...
Důležité okresní město   dočasně v padesátých letech minulého století i město krajské   se často dostávalo ve svých kulturních snahách až na špičku pokrokových usilování vyrovnat se s rozvojem nových světových myšlenek.
Tak tomu bylo v České Lípě v minulosti i s tělovýchovným hnutím a sporty.
Již v r.1862 zde byl založen buržoazní turnerský spolek, v r.1877 postavena nejmodernější tělocvična v říši, v r.1891 zřízena plocha pro hřiště mládeže v rozměrech, jež v Rakousku Uhersku neznaly příkladu, v r.1898 ustaven první dělnický tělovýchovný spolek, za šest let nato i první český tělovýchovný spolek Sokol a těsně před první světovou válkou založena i dělnická tělocvičná jednota. Ve všech těchto spolcích a zařízeních se sice uplatňovaly v pohybových cvičeních i atletické disciplíny, ale všude byly jen součástí Jahnovi nebo Tyršovi soustavy.
Teprve po první světové válce nastal skutečný rozvoj lehké atletiky jako samostatného sportu v České Lípě.
Poprvé se sešlo několik nadšenců 13.března 1919 na hřišti u budovy lukostřelců k tréninku. Na velikonoce 1920 bylo pak už otevřeno nově upravené hřiště, oplocené, opatřené lavičkami. Počítalo se s výstavbou atletické dráhy. Provizorně si ji však atleti upravili sami a zde uspořádali 26.září 1920 první atletické závody, při nichž byly vypsány některé disciplíny jako mistrovské. Závodilo 28 mužů a 7 žen, vítězové byli většinou z Liberce a z Jablonce, jen běh na 300 m vyhrála domácí Krivanková časem 53,8 s.
Němečtí atleti DSV hodně trénovali a upravovali svá sportoviště, méně závodili. Ale už 21.5.1922 se stal českolipský Otomar Krivanek přeborníkem německé župy ve skoku o tyči výkonem 270 cm.
Na svazových přeborech získali pak četné další vavříny, ale nejčastěji pořádali přespolní a lesní běhy. 21.června 1925 se stal první ročník Běhu napříč Českou Lípou senzací města, neboť se běželo 3000 m hlavními ulicemi s cílem u kostela Máří Magdaleny. Z četných účastníků z Prahy, Ústí nad Labem, Jablonce nad Nisou a Liberce zvítězil Valesch z Liberce časem 8:54,0 min. o sekundu před českolipským Františkem Bürgerem, který se v dalších letech stal nadlouho nejlepším atletem ve městě.
K prvnímu mezioddílovému utkání došlo 19.července 1925 v Liberci, kde českolipský DSV zvítězil s 12 body před Jabloncem / 11 bodů / a Libercem /7 bodů / a obsadil prvá místa v běhu na 60 m v čase 7,2 s a ve výšce / Trouba 164 cm /.
Nejsilnější částí atletického oddílu byli běžci dlouhých tratí Josef Lederer, Josef Ressel, Kumpert a hlavně František Bürger, vítěz četných běhů přespolních a na dráze a dokonce i cyklistický závodník. 1.července 1927 zvítězil zvítězil v Rumburku Bönisch v běhu na 100 m časem 11,8 s a uplatňoval se i koulař Schirraich a mladý oštěpař Effenberger.
25.září 1927 uspořádali atleti DSV velký atletický podnik na oslavu 15.výročí založení klubu na zcela nově přebudovaném hřišti, na kterém už byly vytvořeny dobré podmínky k atletické činnosti.
O sporty vzbuzen v České Lípě velký zájem. Podniky fotbalistů, lehkých atletů, ale i těžkých atletů a vzpěračů byly četně navštěvovány.
Takový zájem byl i o cvičení skupiny třiceti dánských chlapců a děvčat se zakladatelem dánské gymnastiky Nielsem Bukhem, kteří se v České Lípě zastavili na zájezdu po velkých středoevropských městech, aby předvedli ukázky vlastního tělovýchovného systému / 18.září 1927 /.

Kdo sám hoří, může jiné zapalovat

Za tohoto vzbuzeného zájmu o sporty byl do České Lípy od 1.října 1927 přeložen na české reformní reálné gymnázium Dr.Václav Drozda, mladý profesor chemie a zeměpisu, mnohonásobný československý rekordman a mistr.
Mladý ústav, který v tomto školním roce dorůstal v osmi třídní střední školu s v ynikajícím mladým profesorským sborem, který měl vědecké i umělecké ambice, přijal ho s nadšením a mládež, jež se v hraničářském životě rovněž uplatňovala po vzoru profesorů v různých druzích umění, s nepředstíranou radostí. Ústav bez vlastní tělocvičny a bez tělocvikáře se s mladým elánem v průběhu roku pustil do sportování, studenti hráli kopanou s vlastním mužstvem nebo v nově založeném Čs.SK Česká Lípa, nebo se věnovali tenisu na nově vybudovaném školním dvorci. Lehkou atletiku pěstovali dosud osamoceně jen dva studenti  J.Šimůnek a J.Panáček z nejvyšších tříd, kteří trpělivě obíhali nekonečný počet koleček na sokolském cvičišti nebo přelezli plot a běhali na sousedním hřišti DSV.
A teď, československý Dr.Peltzer jak se Dr.Drozdovi v atletických kruzích přezdívalo učitelem českolipských studentů!
Samozřejmě, že tím začalo období, kdy se kolem něho soustředila student ská mládež, zamilovaná do sportu a i svého učitele, jež zabírala stále více jeho času, ale povzbuzovala současně i k tréninku. Sám o tom Dr.V.Drozda napsal:
„Buď jsem ve škole, nebo trénuji. Ono je lepší vzbuzovat prakticky u mládeže lásku k atletice. A tak vezmu svoje žáky a pobíhám s nimi po českolipských lesích, to je něco jiného. Jsem přítelem takového názorného vyučování. Již celý čas, co působím v České Lípě, dělám si ze svých sextánů, septimánů a oktavánů takovou partu a pobíhám s nimi. To je nejlepší tělocvik! A není to suchopárné, my se dobře bavíme. A když po takovém běhu zasednu s nimi pak v mlékárně, stejně hladový jako oni, mnoho lidí si myslí, že jsem také student. ni já sám si nedovedu představit, že už jsem vlastně starým kantorem. Ale cítím se mladší, než když jsem chodíval na fakultu...Člověk žije hodně sparťansky, ale přesto je to krásné! Ti moji kluci, co s nimi pobíhám, už tomu také přišli na chuť. Mám z nich radost.“
Jen kdo hoří, může zapalovat!
Lesy kolem Hůrky, Žiznikova, Okřešic a Dobranova viděly téměř denně běhat skupinu studentů se svým profesorem. Tuhý trénink šel k duhu studentům, že z nich mohl mít radost, ale i profesorovi, který v posledním roce vysokoškolského studia mnoho v tréninku zanedbal. Vynahrazoval si to nyní, v České Lípě, kde našel skupinu studentů ochotnou s ním běhat třeba o půlnoci.
Pilný trénink přinesl studentům už v r.1929 dobré výsledky. Na středoškolském poháru 1.května 1929 v Praze docílili pěkných výkonů. Úspěchy
posilovaly, desítky nových adeptů přicházely. Školní rok 1929/30 zná už čtrnáct absolvovaných utkání. Bojují v Mladé Boleslavi, v Plzni, čtyřikrát v Praze, na Malé Skále, dvakrát v Brně, v Liberci, ale také v Bakově a doma.
K četným přespolním běhům, pořádaným Němci, přibyly nyní další za pořadatelství českých studentů. Zvali na ně studenty ze všech škol širokého okolí. Zde si ověřovali svoji formu ti, kteří pěstovali dlouhé běhy, a je samozřejmé, že si českolipští odnášeli většinou vítězství.
Přespolním během začínali vždy atletickou sezónu počínaje prvním ročníkem 16.března 1930. Byl vypsán vždy ve dvou kategoriích: do šestnácti let a přes šestnáct. Starší kategorii vyhrával Vilém Kozák, který rostl po boku Dr.V.Drozdy ve v ynikajícího běžce středních tratí.
Čeští studenti se zůčastnili i tradičního běhu napříč Českou Lípou / VI.ročník / a za vítězným Drozdou a druhým Bürgerem, startujícím za YMCA Liberec, se v těsném sledu umístil i studenti Bednář a Kozák. Tito dva a Doležal se zůčastnil i pak četných přespolních běhů a vždy skončili mezi prvními. 6.dubna 1930 si zajeli na student ský přespolní běh do Prahy na Letnou, kde obsadili za vítězným Obešlou a Zelenkou 3. až 5.místo.
Druhá účast na středoškolském poháru na Slávii 22.6.1930   skončila daleko lépe pro českolipské než první, ale mezi vítěze se dostal jen Kozák / 3000 m za 11:38,3 min. / a byl druhý na 1000 m časem 2:57,0 min. Dosáhli celkem osmi bodů a umístění na 7.místě.
Dr.V.Drozda patřil v r.1930 už zase mezi nejlepší. V reprezentačním družstvu měl místo na obě trati   800 m a 1500 m   zaručeno, byl vysílán i na mezinárodní závody. Zejména na závodech v Antverpách 27. a 28.7.1930 byl velmi úspěšný : zvítězil na 800 m časem 1:58,2 min. i na 1500 m za 4:05,0 min. A po návratu ze zájezdu uměl tak poutavě vyprávět o zajímavostech ze startů, a tak optimisticky a radostně líčit průběh, že nakažlivost pro běhání přespoláků a středních tratí rostla geometrickou řadou. Konec sezóny 1930 zastihl pak Drozdu v kruhu svých žáků při zajímavém hodnocení úspěšnosti své formy: vytáhl notýsek, do něhož si během roku zapisoval nejlepší běžce svých tratí a je po každém vítězství škrtal. Na konci zmíněného roku měl na 1500 m všechna jména přeškrtaná   byl nejlepší v republice časem 4:05,0 min. Jen v běhu na 800 m zůstalo jedno jméno bez škrtu   byl druhý za 1:58,0 min.
Radost z běhání a z úspěchů studentů a svých vyzařovala z očí a z každého pohybu, nejvíce však z onoho tak charakteristického mnutí rukou mezi koleny...
V r. 1931 si čeští studenti už troufli bojovat proti spojeným německým ústavům  reálce a gymnáziu   a i když nezvítězili, ukázali dobrou přípravu a zlepšené výkony v dalších disciplínách, když v bězích na 1000 m a 3000 m českolipští Češi suverénně zvítězili   Kozák 1000 m 2:53,6 a 10:18,0 min. Papík běžel 100 m za 11,9 s, ve výšce a v dálce se uplatnil Čančík 153 cm a 608 cm, v disku se Mysík zlepšil na 24,78 a v oštěpu Musil na 46,78 m.
Závodilo se na hřišti DSV /11.10.1931/, na kterém bylo pěkné travnaté hřiště s technickými disciplínami při západní straně hřiště a dobrý okruh ve hřišti. Zde vyvrcholila atletická sezóna 1931 zajímavými závody při večerním osvětlení za účasti atletů z Prahy, Rumburku, Jablonce a Lovosic. Jejich zlatým hřebem večera byl handicapový závod na 1500 m, v němž zvítězil Dr. V. Drozda běžící od mety časem 4:12,6 min. /11.července 1931/
V té době skýtal atletický život v České Lípě vzácný úkaz klubové snášenlivosti, prostý všeho klubovému fanatismu. DSV měl pochopení pro potřeby lehké atletiky jako v žádném severočeském městě a vycházel vstříc i českým atletům   studentům, kteří byli členy pražského Vysokoškolského sportu. Zde trénovali Němci i Češi, zde si vybojovali utkání mezi sebou i společně reprezentovali město.
Dobré výkony roku 1931 se zračí i v celostátních tabulkách: Dr. V. Drozda obsadil první místo na 800 m časem 1:58,0 min a druhé místo na 1500 m v čase 4:05,0 min. I F.Bürger patřil mezi nejlepší v  republice   byl 8. na 5000 m časem 16:21,8 min a 4. na 10000 m za 35:00,4 min.

Haló, Češi   Němci

Vypůjčil jsem si titulek z časopisu Star /č. 22 z 27.5.1932/, v němž vyšla reportáž z druhého utkání českých studentů s německými v lehké atletice dne 8. května 1932. Pro věrné a zajímavé vylíčení nadšeného prostředí při utkání cituji článek celý. Plně charakterizuje i svého autora prof. Drozdu:
„ Miniaturní tribunka na hřišti DSV v České Lípě se chvěje nedočkavostí. Z kabin vybíhají soupeři, dva student ské teamy, čeští a němečtí studenti, vedeni svými profesory tělocviku, Dr. Drozdou a prof. Effenbergerem. Červenobílí a černobílí nastupují. V kabině dohrává gramofon Pochod stoprocentních mužů. Po vzájemném pozdravu a proslovu se nastupuje na 800 m.
Malá tribunka se zakolísá napětím. Její obecenstvo je rozděleno ve dva tábory. Na levé půlce německé, na pravé české, z nichž většina jsou české studentky, zapálené fanynky. Po 800 m vedou Češi proti Němcům 8:1. Fanynky jásají. Když nastupuje Novák, nadějný koulař, tribunou zazní rozkaz: „ Držet palce ! „ A Novák hází svých 12,90 m, nejlepší vrh dne. Jásot nezná mezí. Nastupuje německý student Hanisch. Rozzářené oči potemní se úzkostí, že hodí dále. A opět zazní rozkaz: „ Pustit palce, abyste se nespletly !“ Ale Hanisch ani jedním ze svých vrhů nedohání Nováka. Po druhém čísle naši vedou 11:3. Po 100 m stále vedeme 14:9. Skok Vysoký! Už i německé studentky poznaly dobrou metodu držení palců a tak se nyní překřičují navzájem, ale zdá se, že to nepomáhá. Musil a Čančík dokonalým Sweneym nám disciplínu vyhrávají 8:1, takže vedeme 22:10. Diskem sice ztrácíme, ale hned vyrovnáváme skokem dalekým, který nám zachraňují Čančík a Sládek, takže vedeme 31:19. V oštěpu se nemohou naši hoši vyrovnat skvělému Pischlovi, ale získávají 2. a 3. místo. Poslední číslo 3 km je už jistě naše. Není ani zapotřebí bojových výkřiků: „ Pazderník, rozemel ho na perník !“ a „ Kozák zdar, jen tak dál !“ Kozák s Pazderníkem, největší routinéři a nejostřílenější bojovníci teamu, bezpečně vedou, jsou vyrovnaní, v cílové rovince skvělým finišem Kozák vítězí, Pazderník dobíhá jako druhý s 60 m náskokem. Vyhráli jsme ! 43:25 bodům.
Ředitel německé reálky v kruhu svých věrných sleduje do posledního okamžiku zoufalé zápolení svých svěřenců a krotí přísným pohledem bujné fanynky v pravé půli tribuny. Ředitel českého gymnázia ? Čeští profesoři ?... Nikde...
A už zase vybíhají naši v bíl ých tričkách s červeným lipovým listem, v červených trenýrkách.
Myslím si: kdyby to bylo středověké utkání v sedání a v turna jích, přišli by tito štíhlí hoši, poklekli by před tribunou, aby přijali z rukou ctnostných paní zlatem vyšívaný pás, sokola či chrta. Takto běží s úsměvem na tváři čestné kolo vítězů, zatím co jejich kolegyně posílají jim shůry se svými sympatiemi své mohutné: Vítězům zdar !“

Česká Lípa v čele severočeské lehké atletiky

I tento titulek je vzat z novinového článku, který oznamoval úspěchy českolipské lehké atletiky, vlastně úspěchy městského družstva složeného z Čechů a Němců, z atletů bydlících ve městě. Byla to idea atleta a místopředsedy DLAV /německého svazu atletiky/ advokáta R. Schaureka, pro niž byli získáni mladí čeští atleti i němečtí a českolipský závodník F. Bürger, registrovaný za RSK /Liberec/.
Po vítězném utkání s Turnovem 4.10.1931, jež stálo na počátku oné řady   56:55 a v němž startovali z Čechů jenom Kozák a Mysík, došlo v r. 1932 ke čtyřem meziměst ským utkáním s velikou publicitou v českých i německých novinách:
29.5.1932 vyhráli liberečtí atleti nad českolipskými 48:40, když z domácích zvítězili Drozda /400 m za 56,6 s a 1500 m 4:20,0 min/ a Čančík ve
výšce 159 cm. 19.6.1932 zvítězila Česká Lípa vysoko nad Varnsdorfem 60:19 bodům. Vítězní byli jen českolipští: 800 m Kozák 2:12,1 min, 3. Musil 2:17, 4 min   výška Šupita 168 cm   oštěp Effenberger 48,85 m, 2. Musil 44,48 m.
Potom došlo k velkému utkání dvou silných soupeřů bojujících o druhé místo v severních Čechách za Libercem, k utkání Česká Lípa   Ústí nad Labem. Zvítězilo městské družstvo České Lípy, když za Ústí vyhráli jen Scholl a Sprange na 100 y v časech 10,4 a 10,9 s a oštěp Neumann 51,62 m. Ostatní disciplíny skončily vítězně pro českolipské, za něž nastoupilo pět českých atletů: Kozák, Mysík, Širaich, Šupita a Roučka. Nejlepší výkony: 1500 m Bürger 4:25,0 min., 2. Kozák 4:25,6 min   koule a disk Širaich 12,19 m a 34,33 m   výška a tyč Šupita 167,5 cm a 271,5 cm. I obě štafety   švédská a 5 x půl kola /!/   se staly kořistí domácích závodníků.
Řada vítězných utkání zakončena ještě bojem měst Česká Lípa   Žitava v poměru 57:42, při němž českolipští zvítězili ve všech d isciplínách. 100 y Junge 10,8 s   800 m Kozák 2:04,9   3000 m Bürger 9:24,9 min   koule a disk Širaich 12,55 m a 32,43 m   Effenberger vyhrál oštěp 44,15 m. Znovu vyhráli obě štafety, švédskou i 8 x půl kola. / 28.9.1932/
Drozda vedl své svěřence uvědoměle k pochopení krás lehké atletiky, učil je přemýšlet o běhu, o rytmu a uvolněnosti kroku a radosti z pohybu. Pro atlety psal i sedmistránkovou studii Několik myšlenek o základech lehké atletiky, v nichž shrnul své myšlenky a zkušenosti i všechno základní poučení o tomto sportu známé a uvedl i seznam dostupné literatury. Studie vyšla ve Výroční zprávě ústavu za rok 1929/30 a stala se učebnicí studentů i ostatních sportovců.
A když přijel do České Lípy jeden z autorů ve studii citovaný   světový trenér Ralph J. Hocke   a předvedl 10. 11.9.1932 praktickou ukázku moderního nácviku lehké atletiky i výklad atletické teorie, nebylo vděčnějších posluchačů nad Drozdou a jeho žáky.
Zamyslíme li se nad jeho krédem, jistě uznáme, že patří ještě po letech mezi krásné vyznání lásky ke sportu, i když doba lecos opravila v honbě za vyšším výkonem v čase minimálním.
„Neříkám a nikomu netvrdím, že to, co dělám a dělali jsme, jest nejlepší. Naop ak se snažím stále se učit, čtu, prohlížím, přesvědčuji se, rád se dávám poučit a tak je můj trénink každý rok jiný a každý rok   zdá se mi   lepší a dokonalejší. Srostl jsem se svým sportem, těším se ze svých úspěchů jako každý člověk, ale neběhám, jako ostatně jistě každý z nás atletů, kteří svůj sport déle provádíme, jen pro ně. Běh a cvičení venku stalo se mi rytmem a potřebou životní.
Běhám stále. Po sezóně na dráze těším se už na podzim, kdy běhám s Kozákem / to je můj žák / , a několika studenty v našich krásných lesích kolem České Lípy.
Hledíme běžet dobře, někdy rychle, jindy pomaleji, ale vždy pružně, lehce a co nejekonomičtěji. Neurčujeme si předem trať, máme zde dost rozlehlé lesy, abychom se rozběhli, kam se nám právě zlíbí. Umíme běžet pak všechny terény. Tak se děje celou zimu a na jaře se už opět těším na dráhu. Zde se mně líbí mnohem více rychlost, která vyhovuje lépe mému temperamentu.
Můj trénink přespolních běhů je mi z mnohých stran vytýkán. Nevím, byl li bych lepší, kdybych takto neběhal. Ale zatím jsem neměl příležitost dělat v zimě něco lepšího. Myslím, že právě přespolním běhům děkuji za svoje úspěchy na dráze, za svoji běžeckou všestranost, a hlavně za to, že mne atletika neomrzela, naopak, že se těším, že svoji formu ještě zlepším.“
Výchovně etické působení těchto myšlenek, spojené se vzorem a denním příkladem osobním, musel přinésti úspěch nadšené mládeži i v tak náročné sportu jako je lehká atletika.
A na konci roku 1932 měl Dr. V. Drozda opět přeškrtána v notýsku všechna jména v obou svých tratích, což znamenalo, že stál v čele československých běžců na 800 m časem 1:57,6 min a byl nejlepší na 1500 m časem 4:04,8 min. A k titulu mistra ČSR v běhu přespolním za r. 1932 přidal i další vítězství v českolipském přespolním běhu.

Vítězství ve Středoškolském poháru

Českolipští atleti se rok od roku zlepšovali a nejlepší z nich se dostali až k reprezentaci. Zejména Vilém Kozák   ač malý postavou   vyrostl v reprezentanta. V tradičním meziměstském utkání Praha   Brno vybojoval rozhořčený boj vyrovnaných soupeřů na 800 m až na pásku s nezapomenutelným Evženem Rošickým a Vojtou z Brna. A v olympijské štafetě Prahy zaběhl výtečně svou půlku, aby další běžci Eda Novotný, Hejduk a Kněnický donesli štafetový kolík do cíle vítězně.
Kozák absolvoval řadu závodů na dráze ve středních tratích a docílil v r.1933 času 2:00,7 min. , jímž se zařadil na šesté místo v celostátních tabulkách společně s Bürgerem.
Českolipští studenti se rok od roku pokoušeli prorazit na celostátním Středoškolském poháru, který se stal nejvýznamnější soutěží v lehké atletice. Od roku 1929 se zůčastnili všech ročníků a v pořadí neustále postupovali: v r.1930 skončili na 7.místě s osmi body, v r.1931 se pohár nekonal, v r.1932 byli již čtvrtí s 20 body, když samozřejmou oporou byl Kozák, vítěz v běhu na 400 m časem 54,8 v. a na 1000 m za 2:46,3 min.
Rok 1933 přinesl další posun v před. Za účasti 200 závodníků z 25 středních škol uspořádala Středoškolský pohár SK Slavia 30.dubna a 1.května. I když hlavním trumfem českolipských zůstal Vilém Kozák, samozřejmý vít ěz na 1000 m za 2:42,8 min i na 3000 m za 9:42,2 min. , bodovali ve veliké soutěži i atleti technických disciplín: Musil byl druhý v oštěpu / 44,84 /, Čančík třetí na výšce a druhý v dálce / 160 cm a 592,5 cm / a dokonce Sládek bodoval na tyčce jako druhý / 290 cm /. S účastí Kozáka zvítězilo českolipské reálné gymnázium i ve švédské štafetě časem 2:16,6 min.
V celkové klasifikaci ústavů zvítězilo r.g. Libeň 49,5 bodů před Českou Lípou se 31,5 bodem. Teprve za ní se umístily velké ústavy jako obc hodní akademie Karlín, něm. reálka Praha a r. g. Bubeneč. Malá hraničářská střední škola se vklínila mezi školské velikány tehdejší doby.
Dobrá forma Kozákova dokáz ána druhým místem na mistrovství ČSR v lesním běhu za Lédrem, když oba překonali Drozdův traťový rekord / Ml.Boleslav,22.10.1933 /.
Městský kolektiv vybojoval potom už jen jedno utkání s dobrým družstvem Lovosic, nad nímž zvítězil 41 : 38. Za lovosické vyhráli jen tradiční sprinteři v běhu na 100 y   Kuntschera za 10,8 s a Lorenz 10,9 s   výborný Keim na 800 m o 0,4 s před Kozákem a Wonka v hodu oštěpem   45,10 m. Ostatní disciplíny vyhráli českolipští. Vyznamenal se Čančík na výšce výkonem 166 cm, Bürger zaběhl na 3000 m čas 8:33,0 min. !
Henleinova rozkladná politika nenávisti začala však již působit. I když DSV vydal provolání o internacionální myšlence snášenlivosti, stahovali se mnozí němečtí sportovci do svých kolektivů a nezvali již Čechy k dalším utkáním. Studenti zato zajížděli pilně za utkáními s českými ústavy v pohraničí i do vnitrozemí a všude šířili sportovní vyspělost malého ústavu a dobré jméno českolipské lehké atletiky.
Konec roku 1933 znamenal pro Dr.V.Drozdu vyvrcholení atletického úsilí po nejlepších časech docílením osobních rekordů na 800 m časem 1:57,2 min. a 4:03,5 min. na 1500 m.
Od r.1927 trénovali sice němečtí atleti přes zimu v tělocvičně, skupina českých atletů s Drozdou zůstala však věrna přespolním a lesním běhům a tréninkům v přírodě.
Vytrvalé usilování o Středoškolský pohár se přece jen dočkalo radostného výsledku. Po dobré přípravě a v bojovné náladě se zůčastnili ročníku 1934, který byl po všech stránkách rekordní: soustředil 235 závodníků z 33 ústavů celé republiky. Na pražské Slavii se o pohár bojovalo při okleštěném pořadu 6.května 1934. Zachovala se jen jména vítězů a mezi nimi tato jména českolipských vítězů: 1000 m Vilém Kozák 2:45,0 min  dálka Josef Čančík 627 cm   oštěp Karel Musil 41,08 m   švédská štafeta r. g. Česká Lípa 2:14,4 min.
V soutěži 33 ústavů zvítězili českolipští 32,5 body před rg Libeň 26 body a Karlín 22,5 bodu.
Radost z konečného vítězství byla nelíčená, oceněná i ředitelstvím školy a zejména sportovní veřejností ve městě, jež sledovala se zájmem lehkoatletická utkání a výkony mladých atletů, které patřily v této době k nejlepším.
Mladí štrekaři Vilém Kozák, Josef Oždian a Dimitrij Zoulek vítězili na mnohých závodech v soutěži družstev i v jednotlivcích, koulař Karel Širach se zlepšil na 12,60 m a Josef Čančík v dálce na 639 cm a táhli za sebou další, kteří rozmnožovali juniorské družstvo Vysokoškolského sportu Praha jako jeho expozitura na českém severu. Dělali čest svému vedoucímu a nyní již jen trenéru, stejně nadšenému jako dříve, když byl z nepochopení a zaujatosti funkcionářů atletické Unie   a z důvodů mimo lehkou atletiku   prohlášen profesionálem....
Po maturitě odešel z České Lípy za prezenční vojenskou službou i Vilém Kozák, po roce přeložen pak Dr.V.Drozda.
To již škola měla svého prvního tělocvikáře, který kladl důraz na prostná a pořadová cvičení. Sportovní život rozmnožen o úspěšnou kopanou, odbíjenou a házenou a vlastně o kolektivní hry vůbec, jímž se mládež se stále větším nadšením věnovala.
Politická situace těchto let vyhranila ostře i sportovce do dvou táborů, mezi nimiž přestaly jakékoliv sportovní styky. Čeští pokrokoví sportovci společně s proletářskými sportovci dělnického Atusu se jasně postavili do boje proti hrozící nacifikaci buržoazní společnosti ve městě, kde nedávno před tím zatroubil Henlein k útoku. Mezinárodní boj proti nacismu a fašismu se stal i devizou sportovců a tělovýchovných pracovníků v pohraničí, neboť si z každodenní praxe přinášeli poznání, kam vede obludný rasismus a z něho vyplývající vše pohlcující nenávist.
Sportovní a tělovýchovná činnost to však byla, jež v boji posilovala a pokrokové bojovníky stmelovala v pevné a odhodlané kolektivy.